9. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Rožnov pod Radhoštěm/Bystřice pod Hostýnem (2. část)
Druhý den trasy Rožnov-Bystřice jsem krátce po rozednění už na cestě. Od hájenky mě čeká čtyřkilometrové stoupání, které na mapě nevypadá nijak zle, ale protože jdu na dně údolí, tak tuším nějakou záludnost. Ta nakonec přišla po kilometru, kdy mě cesta prudce stočí doleva a mě čeká kilometrový brutální stoupák nahoru k usedlosti Kamasi pod kopcem Ojičná. Prudká lesní cesta se postupně měnila, až končila divokou zatravněnou pěšinkou mezi remízkem. Bylo to 1,5 kilometru brutálního stoupání o bezmála 200 výškových metrů! Nahoře se pokračovalo stále stoupáním, ale to už nebylo tak náročné, navíc vedlo po cestě, kde těžba dřeva proměnila hustý les ve vyprahlou planinu. Ostatně celou dnešní trasu mě provázely vytěžené lesy, které zde na mnoha místech nenávratně zmizely, tedy soudě dle toho, že na mnoha místech není zasazena nová sadba, tak jak ukládá zákon, a to evidentně dle stáří pařezů a stavem prorostlé trávy, rozhodně těžby byly provedené před více, jak dvěma roky.
Stoupání skončilo těsně pod vrcholem kopce Háje (665 m.n.m.), u pomníku padlého partyzána Franty Belgičana (úderná rota kapitána Jerryho, která byla součást partyzánské brigády Jana Žižky, při přepadu zbrojovky v Jablůnce osvobodila 9 belgických zajatců. Ti se k partyzánům přidali. Jeden z nich se jmenoval Francois, partyzáni mu tedy říkali Franta, zahynul v tomto místě při přestřelce. Později se místu začalo přezdívat U partyzána).
Začal jsem klesat až do Horních Rajnochovic, kde se cesta zlomila zase nahoru a přes Paseky jsem se dostal dolů do Rosošného. Zde začalo dlouhé stoupání na Kelčský Javorník (865 m.n.m.). Ten kopec, který je nejvyšší horou Hostýnských vrchů, jsem před sebou viděl posledních 10 kilometrů, byl neustále v mracích, takže bylo otázkou, jak to tam bude vypadat, až se na něj vyškrábu. Cesta nahoru je opravdu dlouhá a místy hodně příkrá. Bohužel, i zde se podepsala činnost dřevařů, takže se hodně chodí po pláních, kde neustále fučel ledový vítr.
Jako první vrchol cesty na Kelčský Javorník byl Černá bařina a sem vede od arcidiecézního přístřešku opravdu hodně příkrá cesta. Od Bařiny se to opět zvedá až na Kelčský Javorník. Když jsem na něj dorazil, tak byl v mracích, tak jak jsem ho viděl celé dopoledne. Takže jsem nahoru na rozhlednu ani nelezl, stejně bych z ní viděl stejný hovno, jako zezdola.
Cesta z Kelčského Javorníku vedla přes Jehelník (852 m.n.m.) a Javorník (803 m.n.m.) na Krškový. Jedná se o parádní hřebenovku, kde je sice lehké zabloudit, protože po těžbě stromů je zde totální absence značení a díky sněhu nebyla místy vidět cesta, ale zase je výhodou, že vykácené lesy dají vyniknout hřebenovce, kdy není nouze o místa, kde jdete opravdu po hřebenu a vpravo i vlevo vidíte klesání svahů. Počasí bylo v tu chvíli už nádherné. Sluníčko se konečně dostalo z mraků a já viděl, že rozhledna by nyní nabídla nádherné výhledy, ale už se mi nechtělo vracet.
Prudké klesání do Chvalčova má 3,5 kilometrů a spadnete během něho o nějakých 420 výškových metrů. Problém této cesty byl led. Velká část vedla ledovým korytem, ve kterém se jen těžko hledala cesta. Často jsem musel jít lesem, jinak bych šel na tlamu. Vše jsem zvládl (až na jednu roznožku s pádem do sněhu nahoře na hřebenovce) a nakonec dorazil do Bystřice pod Hostýnem.
Našlapáno 22 km / celkem 221 km
Trasa cesty na mapy.cz
