4. den: Svitačka - Černava

Čtvrtý den na Zlaté stezce poznamenal déšť. Už od rána se honily mraky a naznačovaly, že dnes budu chodit v igelitu. Cesta ze Svitačky dolů k rybníku Nebákov byla ještě v pohodě, stejně tak i cesta Podtroseckým údolím, kterým jsem šel až k trampské osadě El Torro. Tady to ale začalo...

Zatáhlo se definitivně a začalo pršet. Navíc tohle místo je smrtící i kvůli malým štípajícím muškám, které létají okolo Žehrovky, která tady teče. Ty malý potvory se do vás zakousnou, vykousnou vám kousek kůže a pak se nechají v klidu zabít. Nechápu, kterého trampa napadlo tady postavit srub! Štípe to jak svi... Já zabalený v ponču, mokrý zvenku i zevnitř, hnal nahoru na kopec a z něj rychle do Libošovic, abych těm malejm potvorám utekl.

Prokopským údolím jsem se dostal až k hradu Kost, který kvůli opravě hráze má momentálně vypuštěný rybník. Myslel jsem, že bych si tady dal něco k jídlu, ale bylo deset a otevírají až za hodinu, a to tady čekat nebudu. Valím tedy dál, dalším deštivým výstupem je kopec Chrby, pod jehož vrcholem vytahuju z báglu dehydrovanou rýži s kuřetem na curry.

Čekají na mě Příhrazské skály, a to znamená další kopce nahoru a dolů. nejdříve tříkilometrový ze Srbska na Hynštu a pak kratší stoupání na Staré Hrady, které opět to, co mu chybí na délce, vynahrazuje svou intenzitou nabídnutých výškových metrů. Na Krásné vyhlídce si konečně koupím normální jídlo, po kterém na mě čekají Drábské světničky. Stále prší a je vedro, takže když konečně přestane a já můžu sundat pončo, mám radost k zbláznění. Pokračuju přes vyhlídku na Dneboch a čeká na mě hrozivý sestup k potoku Nedbalka. Opět jeden kousek, který prověří stav mých kolen. Sestup zvládám v pohodě a přes Skalku a Bunclavu se dostávám k zřícenině Valečov. Tady se blíží závěr dnešního dne. Posilněn Plzničkou se svalím do luk chytat klíšťata.

Dnes našlapáno 28 kilometrů, celkem na stezce 90 kilometrů