25. den Stezky Českem: Stožecké Sedlo – Krompach
Začalo Vánoční volno, a tak jsem se vypravil na Stezku Českem. Pokračuju ve spojování Českého Švýcarska s Jizerkami, a tak jsem si na dnešní den připravil 18 kilometrů mezi Stožeckým sedlem a Krompachem.
Cesta začala z autobusové zastávky Nová Huť, ze které jsem ještě po tmě pospíchal kilometr po dokonale frekventované silnici. Naštěstí mě žádný kamión nesmetl, a tak jsem se ze Stožeckého Sedla mohl vydat vzhůru k Pěnkavčímu vrchu, druhému nevyššímu kopci Lužických hor. Původně jsem chtěl vylézt až nahoru na kopec, ale představa třísetmetrového stoupání po neprošláplé cestě mě hned vrátila na zem. Zpočátku totiž byla cesta zledovatělá a hodně to klouzalo, jenže jak přibývala výška, tak to měklo a od Pětikostelního kamene jsem se propadal až na mokrý spodní sníh. V tomhle jsem opravdu nechtěl šlapat až nahoru.
Na hranice s Německem jsem se dostal u hraničního Trojhlanu, ale hned jsem taky poprvé zabloudil. V neprošláplém sněhu prostě stezka vidět není :)
Chvilku jsem mazal po německé modré a už tu bylo stoupání na Luž. Z německé strany to bylo fakt suprově zledovatělé, hlavně posledních 200 metrů, ale vyplatilo se vyšplhat na nejvyšší kopec Lužických hor. Po mnoha posledních rozhlednách, kde jsem byl za mlhy nebo deště, tu na mě dnes čekal parádní výhled na v mracích schované okolí, ze kterých jen tu a tam vykukovaly kopce, Ještěd, Hvozd, Ralsko, ale například v dálce i Bezděz.
Cesta dolů po české straně byla opak cesty nahoru. Na jižní straně už tál sníh, takže co krok, to 20 centimetrů noha ve sněhu. Brutál, ale tlamu jsem ani jednou nehodil.
Na Myslivnách byly zavřené všechny hospody, takže plánované občerstvení se nekonalo a já pokračoval v sestupu o 300 výškových metrů až po Sokolíka.
Cesta pokračovala Žitavskými skálami nad Kurort Jonsdorfem. Parádní výhled na skalní údolí uspokojí každé tulákovo srdce, a i mě se pak šlo parádně, byť moje koleno se opět začalo ozývat. Asi ho budu muset po Vánocích řešit.
Byl přede mnou poslední výstup, tentokrát po sjezdovce na Jánské kameny. Když se řekne výstup po sjezdovce, znamená to brutálně příkré stoupání a tohle bylo jedno z těch ukázkových. Nahoře ale na mě čekal parádní rozhled na Lázně Oybin a tamní skalní hrad se zříceninou Klášterního kostela, ale i na kopec Hvozd, který mě čeká v další etapě.
Po červené jsem začal klesat do Krompachu. Ještě na mě čekala trochu zledovatělá silnice, ale proběhlo to v pohodě a já mohl spokojeně vyrazit domů.
Dnes našlapáno 18,1 km; celkem na stezce 495,4 km
Dnešní převýšení nahoru 597 m; dolů 672 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 12 369 m; dolů 12 959 m
