23. den Stezky Českem: Pavlínino údolí – Chřibská
Na tuhle část stezky jsem se těšil hodně dlouho. Nebylo to ani tak tím, že bych procházel nějak významně pěknou krajinou, ale tím, co na mě čekalo. Dnes jsem totiž měl do cesty postaveno šest brodů. Takže sandále s sebou a hybaj do Chřibské...
Pokračování spojovaní úseku mezi Labem a Jizerkami pokračovalo zase "od auta k autu", tentokrát z Chřibské do Chřibské. Vyrazil jsem za pouhých pěti stupňů, a proto jsem věděl, že to brodění bude pěkně cítit :).
Cesta z Chřibské vedla nejprve k bývalému akvaduktu s vodním náhonem k bývalé Hübelově továrně. Parádní historické místo postavené v roce 1886 s pořádně dlouhým tunelem, stálo za návštěvu, ale něco málo o kilometr dále na mě čekal první brod.
Tenisky dolů a nasadit sandále, přece jen nechci v té zimě chodit v mokrých botech, takže jsem se vybavil touto alternativou. Hned první brod mi ukázal, že voda je na začátku listopadu opravdu pěkně studená, ale dalo se to projít celkem rychle, a tak rychle k druhému brodu, který je po dvou set metrech, takže se ani nepřezouvám. Druhý brod měl vodu do půlky lýtek, ale byl širší, a tak po něm rychle usušit zmrzlé prsty a šup do ponožek a suchých tenisek.
Cesta pokračovala nahoru nad řeku Chřibské Kamenice, podél které jsem se sunul, ale já nějak zabloudil a ocitl jsem se v kapradí, kde snad desítky let lidské noha nevkročila :). Těsně před třetím brodem jsem konečně našel cestu, a tak jsem i věděl, kde mám Kamenici přejít.
Čtvrtý brod byl trochu s více bahýnkem, ale to nebyl problém, problémem bylo přicházející ztuhnutí prstů od studené vody, obzvláště, že mezi čtvrtým a pátým brodem bylo opět jen snad nějakých 300 metrů, tak jsem pokračoval v sandálech a nohy to výrazně pociťovaly.
Pátý brod byl zase naopak pěkně kamenitý a já si musel dát bacha, abych se na těch kluzkých kamenech nesvalil do vody. Před šestým brodem mě čekalo obejití skály potokem, takže opět do sandálů a do vody. Poslední brod jsem pak trochu hledal, minul jsem ho, ale nakonec našel výborné místo s málo vody na přebrodění.
Bylo to za mnou a zbytek cesty, což vlastně ještě byla víc jak polovina, už byla pohoda. Cesta vedla zpět do Chřibské. Z Chřibské pak okolo torza střelecké věže z roku 1792 k Chřibským vodopádům a následně na vlakové nádraží. Tam budu příště začínat etapu na Jedlovou, ale dnes jsem se vrátil do Chřibské, kde na mě čekalo auto a hurá domů!
Dnes našlapáno 23,2 km; celkem na stezce 456,1 km
Dnešní převýšení nahoru 447 m; dolů 447 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 11 204 m; dolů 11 839 m
