2. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Milíkov/Krásná
Na řadě jsou Beskydy, opravdové hory. Kdo zná Beskydy, tak ví, že je to není jen neustále nahoru a dolů, ale také putování po extrémně prudkých kopcích, a co bylo nejhorší, tak ty výstupy a sestupy jsou převážně po hnusnejch kamenitejch cestách, takže nohy mám ještě teď v jednom ohni. Škoda jen, že to tentokrát bylo stále v lesích, takže odměna v podobě výhledů byla nic moc, ale na druhou stranu buďme rádi, že máme u nás stále tak skvělé, hluboké lesy.
Každopádně na duši se cítím skvěle, v lese jsem potkal jen jednoho cyklistu při výstupu na Ropici (nechápu, jak se tam na kole mohl vydrápat), a když jsem funěl na Kozlanku, tak jsem vyplašil dvě starší dámy při sběru hub. Jediné, co celý ten kraj hyzdí, tak je aktivita firmy Lesy ČR, které kácejí stromy, což by asi nebyl takový problém, ale jaký bordel po nich zůstane v podobě neuklizeného odpadu a metrových kolejí, které už navěky zůstanou v lese a postupně zarůstají trávou a vytváření vodní laguny... Nedá se než "poděkovat" Lesům ČR za jejich kvalitní "zpříjemňování" turistiky!
Vše začalo výstupem na Ostrý, což představovalo na pěti kilometrech vyšplhat z 450 m.n.m. do 950 m.n.m. Pak to byla několik kilometrů solidní hřebenovka přes Kalužný na Ropici (1083 m.n.m.). Poté přes Velký kulový, ehm... Lipový (999 m.n.m.) dolů k přehradě Morávka, což představovalo spadnutí o skoro 600 výškových metrů. Z Morávky nahoru přes Sviňorku a zase dolů do Vlaského, při posledním stoupání na Svorníkovice jsem toho měl už plný zuby. Svou vyčerpanost bych charakterizoval tím, že poslední desítky metrů nahoru jsem dělal tak, že jsem zastavoval po každých pěti metrech... Poslední sestup o 350 výškových metrů do Krásné už bylo jen takovou třešničkou na dortu.
