2. den: rozhledna Tábor - Malá Skála

05.07.2022

Než jsem šel včera spát, tak jsem se rozmýšlel jestli to zalomím za kostelíčkem v turistickým přístřešku nebo jestli ještě tak kilometr popojdu a postavím stan. Volba padla na altánek a udělal jsem dobře. V noci totiž solidně zapršelo. Já byl v pohodě, v suchu a ráno jsem nemusel balit mokrý věci.

Budík zařval v 5:00, udělal jsem si snídani, no snídani. Bylo to hovězí s bramborem od Sea to Summit, dehydrované jídlo, které tedy spíš patří k obědu, ale já měl hlad, a tak jsem to tam pustil. V 6:30 jsem vyrazil. Cestou dolů do Košová bylo zataženo a hrozilo to dalším deštěm, ale postupně se vyjasnilo a nakonec to dnes byl parádní den na opalování. Dařilo se mi ukrajovat kilometry a než jsem se nadal, byl jsem ve Skuhrově, odkud jsem začal sestupovat dolů do Bezděčína. Tady jsem myslel, že chcípnu. Bylo to podél potoka Hlubuček a neustále v lese, po dešti bylo vše zapařené, což přitáhlo všemožnou havěť, nejhorší byly ty hnusný létající klíšťata. Ani nastříkání se deetem 25% nepomohlo. Ty mušky se mě držely až na Zelený Háj, kde jsem se dostal trochu do civilizace a s ní se tahle lesní havěť ztratila.
Měl jsem před sebou sedmikilometrové stoupání na Kozákov. Až na Tatobitský vrh to bylo velké stoupání a v tom vedru i nepříjemné. Nahoře na Tatobitech se to ale zlomilo a poslední cca 3 kilometry to byla taková spíš zvlněná hřebenovka, takže sice stoupání, ale již ne tak intenzivní. Nahoře na Kozákově byl čas na oběd, ale v hospodě bylo jak ve chlívě, proto jsem raději zvolil klobásu v kiosku.
Posilněn a s uhašenou žízní jsem vyrazil dolů z Kozákova. Myslel jsem, že to bude z kopce, ale po krátkém klesání přišla opět ta hřebenovka, přes Prackovský vrch a Hamštejnský vrch jsem spadl do Koberovy. Tady bych rád napsal, že nějakýho chataře tady asi pěkně serou turisti, protože někdo osekal nebo zabarvil všechny turistický značky, takže jsem se poslepu sesouval z kopce na pole.
Z Koberovy mě čekaly poslední dnešní dva kilometry do kopce nad Besedice. Tady jsem proletěl skalami a začal sestupovat do Malé Skály, což byl můj dnešní cíl. Kdo tuhle cestu zná, tak ví jaký je to očistec. Je to brutální kolmý sestup, který byl něco na moje dvacet let bolavé koleno. Ovšem dál jsem to a teď už sedím v campu, piju Rohozec a čekám na hovězí steak s pepřovou omáčkou.
Dnes to byla cesta neustále nahoru, dolů, teď tady v hospodě nevím přesně, ale našlapal jsem určitě hodně výškových metrů, a to jak nahoru, tak i dolů a sám nevím, co pro mě bylo horší :)
Dnes našlapano 25 kilometrů, celkem na stezce 36 kilometrů