16. den Stezky Českem: Hutunk – Komáří vížka
Dnes v noci opravdu začalo pršet, ale co bylo daleko nepříjemnější, byl silný vítr. Ten mi sice nevadil na těle, ale v mých uších udělal doslova peklo. To, protože ty tři větrné elektrárny se zbláznily a neskutečně roztočily. Takový hukot jsem dlouho neslyšel a věřte, že spát v tom bylo doslova očistec, a to mě večer napadlo, že bych si třeba pod jednou z nich postavil stan... abych nebyl případným lidem procházejících po cestě okolo přístřešku moc na očích. Ještě, že jsem to neudělal!
Když k ránu ustál vítr a já se alespoň trochu prospal, tak sice ještě stále pršelo, ale intenzita nebyla nijak brutální. Rozhodl jsem se tedy zabalit, nasadit nepromokavou bundu na sebe i na batoh a vyrazit. Plánem bylo dojít na Komáří vížku, odkud jezdí každých 30 minut lanovka dolů do Krupky, kde mám auto.
Krupka je mimo stezku, takže pokud lanovka pojede, tak mi ušetří pětikilometrové klesání o 550 výškových metrů. Jenže v dešti, a i když už ne tak silném, ale stále vanoucím solidním větru, jsem neměl moc šancí, že se dočkám tohoto luxusu v sedě zvládnout náročný sestup dolů z hor.
Vyrážím tedy za deště a šlapu první kilometry směrem Cínovec. Pod Klínovčíkem to je solidně rozbahněné, v posledních dnech tu asi trochu pršelo :) Cesta dobře ubíhá, stále prší a moje skvělá nová nepromokavá bunda zažívá premiéru. Koupil jsem si jí na 4camping.cz a při vyhledávání jsem speciálně zadal "nepromokavá". No, po dvou kilometrech v dešti si připadám, jako kdybych skočil do Divoké Bystřice, kolem které jdu. Super, díky moc 4camping.cz, bunda je skvělá, jen jí nenabízejte jako nepromokavou... už nikdy více!
Celkem dost mokrej dorážím do Cínovce na benzínku. Už neprší, takže si dám kafe a párek k snídani. Ta "skvělá" bunda končí uvázaná na batohu a já dál jdu v tričku. Je celkem teplo, takže to jde.
Proházím "vietnamským" Cínovcem a mířím k dnes již zaniklému bývalému Přednímu Cínovci. Ten zanikl po 2. světové válce, kdy byli odsunuti všichni obyvatelé, coby Němci. Dnes zde je už jen pamětní tabule připomínající obec a starý hraniční val, který dělil Rakousko-Uhersko od Germánské říše.
Počasí je všelijaké, honí se mraky, silný vítr, se sluníčkem a bezvětřím. Stále nevím, jestli pojede lanovka, takže když si to valím Příhraniční naučnou stezkou směrem k Sedmihůrské vyhlídce a vidím proti sobě přibývající hemžení turistů a cyklistů, doufám, že ty sedačky na lanu budou opravdu v pohybu.
Sluníčko postupně vítězí. Už hodinu svítí, a když se dostanu ven z lesa a vidím rozhlednu na Komáří vížce, zvyšuji své naděje na ušetření cesty z kopce. Mám to poslední kilometr a vím, že za 12 minut spustí lanovku. U kostela Svatého Wolfganga se přesto zastavím a prohlédnu si ho. Pokud lanovka pojede, tak pojede i za hodinu (jezdí vždy v hodinových intervalech). Tak co... Posledních 500 metrů je pěkně do kopce. Je pět minut po půle a já vstupuju do horní stanice lanové dráhy. Nakouknu k odjezdům a kývnu na jednoho ze dvou techniků, jestli mě ještě vezmou dolů. Jo, vezmou, takže rychle lístek a už sedím v sedačce a hrnu si to dolů do údolí... mimochodem, z lanovky je parádní výhled!
A je to, příště začnu cestou lanovkou nahoru a pak posledních 20 krušnohorských kilometrů do Petrovic, odkud mám už ušlou cestu dolů k Labi, takže budu mít celou tu naší západo-severní hranici napříč Krušnými horami zmáknutou.
Dnes našlapáno 19,9 km; celkem na stezce 338,7 km
Dnešní převýšení nahoru 229 m; dolů 286 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 7 787 m; dolů 7 865 m
