13. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Rožná/Žďár nad Sázavou
Volné páteční odpoledne jsem věnoval návratu na mou stezku napříč republikou. Už to bylo víc jak dva měsíce, kdy jsem kvůli neustávající křeči v pravém lýtku musel předčasně ukončit 12. etapu. Od té doby jsem šlapal kilometry v kopcích okolo mé domoviny, ale například zvládl i 120tikilometrovou Zlatou stezku Českým Rájem. Nyní jsem tedy byl odhodlán podstoupit další zkoušku svého těla, a to protože předpověď hrozila obrovským vedrem, což se nakonec potvrdilo a mě dokonale prověřilo.
S úderem osmé hodiny jsem vystoupil z vlaku na nádraží v Rožné a vyrazil vstříc kratšímu výstupu na kopec nad vesnicí, kde je již opuštěný důl "Rožná I.", za Komárů důl "Karel Havlíček Borovský", kde se těžila uranová ruda. Z něj jsem si to nasměroval do Dolní Rožínky, kde jsem původně chtěl navštívit tamní Strašidelný zámek Draxmoor, ale byl jsem tam hodně brzo, takže jsem si ho jen z venku bliknul a mazal dál. Přes Blažkov jsem se dostal k westernovému městečku Šiklův Mlýn a z něj seběhl do Olešínek. To už se teplota převalila přes třicítku a z výšlapu se začala stávat pekelná cesta.
Další kilometry přes Račice, Dlouhé, Radešínskou Svratku a Řečice, vedly neustále po asfaltu a mezi polema. Byly to takové ty vesnické cesty mezi poli, po kterých nic jiného než kombajny a traktory nejezdí, nicméně stále narůstající teplota rozpalovala asfalt, který ze mě dostával hektolitry potu. Každý kopeček mi ubíral hodně sil, unavovala mě už i cesta z kopce. Nebylo se kde schovat, neustále jsem viděl jen pole s obilím, pole posekané bez obilí, nebo pole se slisovanou slámou po posekaném obilí. Taková ta cesta, kdy máte stín z jediného stromu každých 1,5 až 2 kilometry. Takže doslova vysilující teror pro tělo. Z těch dnešních 30ti kilometrů vedlo minimálně 25 po takovémto asfaltu!
Za Řečicemi jsem se měl schovat na chvilku do lesa, jenže oni ho pokáceli a já tak pokračoval opět na sluníčku, které se s postupujícím odpolednem dostalo na hranici 35°C ve stínu. Podle mých výpočtů by na sluníčku mělo být cca 48°C, a v tom jsem šel následujících 10 kilometrů! Tak nějak jsem už nevnímal ani vesnice, takže jsem prosvištěl přes Hlinné a Jámy a konečně se na posledních pět kilometrů dostal alespoň částečně do stínu borovicového lesa. Čekala mě poslední část třicetikilometrového pekla horkem. Něco podobného jsem nezažil ani při focení v Kataru, kde je okruh v poušti, ale tam je to vedro s totální absencí vlhkosti, takže se vám nepotí každý záhyb kůže, jako když je podobné teplo v našich končinách.
Tuhle etapu jsem si tedy dokonale prožil a děkuju slunci, že mě neuškvařilo...
Našlapáno 30 km / celkem 385 km
Trasa cesty na mapy.cz
