11. den Stezky Českem: Oldřichov v Hájích – Protržená přehrada
Nahoru, nahoru, stále nahoru... tak lze charakterizovat první polovinu dnešní etapy, která byla první v Jizerských horách. Na jejich přechod jsem si naplánoval dva dny, které jsem si chtěl užít pohodovou cestou, ale nakonec se z toho vyklubala celkem zničující štreka přes vrcholky Jizerek.
Nejprve jsem se musel od vlaku (413 m) napojit na stezku, což přineslo prvních 1,5 km stoupání do Oldřichovského sedla. To byla pohodička, ale z něj k Staříkovým kamenům se to pěkně zlomilo, ještě že to bylo jen přibližně 1,5 km, protože jsem se tentokrát rozhodnul ultralight nechat doma a hodit si na záda trampské tele doplněné o vandráckou klasiku, jako starý ešus, vojenskou polní láhev, nerez lžíci a podobné staré a těžké věci. Lehký trekovky Fizan taky zůstaly doma a do ruku padla sukovice :) Takže s tou almarou na zádech to nebylo příjemné stoupání a děkoval jsem Bohu, že jsem si to odfuněl.
Jenže kopci nebyl konec, další dva kiláky jsem stoupal na Poledník (855 m). Minul jsem trojici hikerů, kteří se balili po noci v horách a nakonec se z nich vyklubala pohodová partička, se kterou jsem se cestou několikrát potkával, protože měli namířeno stejně jako já na Protrženou přehradu. Do kopců mě vždy přefrčeli a naopak u kiosků jsem je zase dorazil a na chvilku jim poodskočil. Kluci a holka si to prostě skvěle užívali a nikam nespěchali.
První pauza přišla v občerstvení Hřebínek, parádní místo, kde do mě zahučelo jedno nějaké místní pivo, kterého název si už nepamatuju a jeden Rohozec. S litrem tekutiny v břiše přišlo na řadu další stoupání a jak už to v těchto chvílích bývá, žbluňkající bachor nebyl zrovna příjemnou věcí pro výstup na Ptačí kupy (1013 m). Po nich krátká cesta dolů ze skal a už tu byl výstup na Holubník (1056 m). Spustit se dolů do jeho sedla a uhasit žízeň, to byl teď můj cíl. Vodu budu mít za kilometr, kdy půjdu okolo pramenu Kamenice... jenže ouha! Pramen vyschl! Nejenže Kamenice bude bez vody, ale já začínám mít také její nedostatek. Potřebuju začít vodou šetřit a rychle někde něco přefiltrovat.
Čeká na mě další výstup, tentokrát na Černou horu (1085 m), třetí nejvyšší kopec v české části Jizerek. Výstup vede po dřevených prknech plných schodů, opět si říkám, proč proboha mám na zádech tu těžkou almaru, která místo kvalitního měkkého popruhu má tvrdé kožené pásy, které se mi už solidně zařezávají do ramen! Nahoře mám v nohách 14 kilometrů, které z nějakých 80% vedly do kopce. Fuj, ale teď už to bude převážně jen klesání, i když ne zrovna velké, protože přehrada leží ve výšce přes 800 metrů.
Cestou se zastavuju na rozhledně Na Číhadle, ze které jsou vidět rozsáhlé bažiny stejnojmenné přírodní rezervace a pak rychle na jedno do knajpy :), tedy zastavit se na Horské stanici Knajpa, což je další skvělé občerstvení pro znavené turisty. Koho myslíte, že jsem tady zase došel... :) Tentokrát dávám tři kousky, Krakonoše a dva Konrády...
Konečně voda, sice se jí říká Kyselá voda, ale nafiltroval jsem litr a byla dobrá. Cesta už vede jen z kopce, a to okolo Fricovy boudy, dnes nesoucí název Mariánskohorské boudy, a repliky šoupátkové věže z protržené přehrady, na kterou v její plné dnešní kráse za pár minut koukám.
Mám to za sebou, bylo to dlouho nahoru, pak nahoru a dolů, aby to nakonec bylo jen dolů. S almarou na zádech celkem zničující, takže rychle k samoobslužnému baru dát si pivko, uvařit večeři a ještě za světla jít spát. Pršet nemá, takže pěkně doprostřed louky před útulnou a pod širák!
Dnes našlapáno 22,7 km (+1,4 km na stezku); celkem na stezce 239,7 km
Dnešní převýšení nahoru 800 m; dolů 466 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 5 945 m; dolů 5 791 m
