5. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Zruč nad Sázavou/Český Šternberk

- opět start za tmy
- parádní Sázava
- bloudění
- uprostřed napajedla
- největší gilotina světa
- bzučení stožárů
- parádní pohled na Šternberk

Pokud bych měl každý den svého putování napříč republikou nějak pojmenovat, pak ten dnešní den by měl dostat jméno něčím spojené s elektrikou. Minimálně polovinu cesty jsem šlapal pod dráty vysokého napětí, nebo šel velmi blízko nich. Jejich bzučení slyším v hlavě ještě teď, tedy snad je to bzučení od těch drátů, snad je to bzučení, snad to není něco jiného :)

Je 7:15 a já startuju z nádraží ve Zruči nad Sázavou, a protože je prosinec, tak je to opět ještě za tmy. Šlapu okolo zámku (mimochodem v létě jsem tady byl a je to tam parádní) a pak na vyhlídku nad střelnicí, odkud je parádní výhled dolů na Sázavu, která se zde točí okolo Stiborky a postupně mizí u Chabeřického mlýna. Sice ještě není úplně rozedněno, ale vidět něco málo je. Přichází druhý kopec, což přináší stovku výškových metrů na 1,5 kilometru, takže v podstatě pohodové stoupání podél lesa.

Nahoře si odfrknu, zbaštím snídani a jdu dál. Měl jsem teď klesat až do Kácova, ale najednou opět stoupám, takže něco bylo špatně. Bohužel vůbec si neuvědomím, že jsem měl odbočit a valil jsem dál. Svou navigační chybu si uvědomím dost pozdě, vracet se nechci, proto mažu dál. Najednou jsem uprostřed rozbahněné cesty, která tady evidentně slouží jako napajedlo pro zvěř. Všude to je rozryté, tohle je od prasat. Okolo jsou malé, husté lesní školky, tedy přesně to, co prasata vyhledávají přes den k svému odpočinku. Ještě abych se tady srazil s nějakým zatoulaným divočákem, to opravdu nechci. Zvuk je jistě vyplaší, tak si začínám docela nahlas zpívat, v tom adrenalinu mě nenapadá nic jiného, než Kaťjuša :). Snad mě nikdo nepozoroval, asi bych nikomu nepřipadal normální, no řekněte sami, co by jste si mysleli, kdyby jste uprostřed lesa potkali magora v zeleném, který to naplno valí za zpěvu "razkvětaly jabloni i gruši, poplyli tumany nad rekoj, vychadila na běreg Kaťuša, na vysokij běreg, na krutoj"

Prasata se neukázala a já v poklidu došlapal do Kácova, kde jsem si chtěl dát oběd, ale bohužel jsem tady byl tak brzo, že všechno bylo ještě zavřené. Musím se tedy spolehnout na vlastní zásoby. Jedna věc mě ale dostala, u hasičárny mají něco, co vypadá jako největší gilotina na světě. Asi to bude něco na sušení hadic, ale od první chvíle jsem měl jasno!

Z Kácova stoupám přes Vranice na Čihadlo. Je to nějakých 200 výškových metrů, ale na 3,2 kilometrech, takže opět pohodové stoupání, které prakticky celé vede okolo těch elektrickejch stožárů vysokého napětí. Pomalu se blížím k cíli. Za Čihadlem vylezu z lesa a klesám do Českého Štemberka. Klesání mám doprovázeno parádními výhledy na hrad z 13. století. Dole u Sázavy můžu sčítat dnešní putování. Nakonec to bylo těsně pod 21 kilometry s vystoupanými 458 metry. Tedy celkem pohodička s odpoledním parádním počasí.

Našlapáno 20 km / celkem 124 km

Trasa etapy na mapy.cz

Kompletní fotogalerie Z D E...