38. den Stezky Českem: Orlická chata – Králíky
Noc na Orlické chatě, obklopené divočinou, byla parádní, a navíc podle všeho, mě měl čekat krásný den, okořeněn třemi výstupy. První na sedmistovkové sedlo mezi Bernardem a Předním hraničním vrchem, mimochodem krátce po mém putování byla tato část Stezky Českem přetrasována přímo přes kopec Bernard k pěchotnímu srubu K-S 38 "U Křížku". Další, už podstatně náročnější kopec, byl na první z dnešní dvou osmistovek Vysoký Kámen (835 m) a z něj na Boudu (844 m).
Prvních deset kilometrů, tedy od Zemské Brány až k radioaktivnímu pramenu Šalamoun, bylo v podstatě neustále po asfaltu, vyjma krátkého úseku přes Polsko. Cesta tedy celkem ubíhala a já si užíval jak Zemskou Bránu, či roubenky Na Čiháku, tak i sestup do Mladkova, kde na mě čekal otevřený krám a s ním pochopitelně doplnění kalorií.
S narvaným pupkem se mi moc nechtělo do kopce, a tak více jak čtyřkilometrový výstup na Vysoký Kámen mě pěkně prověřil. Byl jsem rád, že u dělostřelecké tvrze Bouda bylo otevřené občerstvení a já mohl do sebe nalít trochu toho povzbuzujícího cukru, i když právě cukr by měl byt spíše podporovatelem zatuhnutí svalů. To mi ale nevadilo a vylil jsem do sebe dva Birelly.
Přelezl jsem přes Boudu a začalo hřmít. Sestoupil jsem okolo Kazi, Tety, Libuše, Horymíra a Pupku (jména tvrzí předválečného opevnění) ven z lesa nad Dolní Lipku a začalo peklo! Nad Orlickými horami bylo černo, blesky, které mi při sestupu z Boudy hrály nad hlavou dunivý valčík, jsem už slyšel daleko za mnou, a tak jsem doufal, že to nejhorší je pryč, ale... po přibližně kilometru se otočím a tu černou mračnou tmu vidím za mnou. Ani jsem nestihl nasadit nepromoky a už neskutečně lilo.
Uprostřed louky vedla taková ta asfaltka, která se dělá, když chcete podojit Evropskou unii a vymyslíte projekt zefektivnění cesty, a tak vyberete dotace, za polovinu plácnete někam do louky nesmyslnou asfaltovou cestu, která v podstatě nikam nevede. Po této cestě jsem upaloval, ale přesto to přišlo... nejprve ze stráně od lesa pod Boudou tekla trocha vody, po chvilce to byl pramínek vody, za chvilku už to bylo nepříjemně hluboké na chození a po deseti minutách od začátku deště jsem najednou šel do poloviny lýtek ve vodě plné bahna. Ve vesnici jsem viděl lidskou tragédii. Přes zahrádky u domků tekla řeka, všechno lidem vyplavila, matky naříkaly, babičky se modlily, dědové nestačili dávat cenné věci někam nahoru.
Nad Kralickým Sněžníkem, kam jsem měl pokračovat, byl černý mrak, který se občas rozzářil, jak někde uprostřed něj praštil někam do země blesk. Poprvé v životě jsem zažil to, o čem jsem slyšel jen v různých dokumentech – bleskovou povodeň!
Říkám si, to jako teď mám jít na Kralický Sněžník? Do těch blesků? S hůlkami v rukou? Co se stane, když si tam někde rozložím stan a přijde opět blesková povodeň? Do 10 minut nic nesbalím a odnese mi to stan někam do údolí. OK, řešení je, najít si v Králíkách penzion a přespat tam, jenže ono má být takovéto počasí ještě následující dva týdny. Padlo tedy rozhodnutí – dojdu do Králík a pojedu domů. Vrátím se sem za lepšího počasí. Cestou domů jsem viděl vyplavené vesnice, popadané stromy, dokonce jeden strom, jak spadl na auto... udělal jsem správné rozhodnutí, v tomhle je nebezpečné chodit někde po hřebenech!
Dnes našlapáno 646 km; celkem na stezce 731,1 km
Dnešní převýšení nahoru 646 m; dolů 663 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 18 372 m; dolů 20 096 m