18. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Roztoky u Křivoklátu/Chyše (2. část)
Hned po vajíčkách k snídani vyrážím. Je 7:30 a venku to vypadá, že teprve svítá, ale co hůř, mrholí a cesty a chodníky jsou po nočním mrazu jak jedno velké kluziště. To zase bude asi den...
Krokem "pokakaného" jedince se sunu dolů k Rakovnickému potoku, podél kterého půjdu první kilometry. Mrholení se postupně proměňuje v déšť, přemýšlím, jestli mám tahat z batohu pončo, ale nakonec se rozhodu to zkusit vydržet, do hodiny má přestat. Když vylezu z Rakovníka do polí, tak pozoruji, jak mi kapky deště mrznou na péřovce. Hm... to není dobré!
Po hodince skutečně přestalo pršet, a tak přišla vhod dědinka Senomaty, kde u místního Vietnamce uhasím začínající žízeň (nechce se mi lézt do mokrého batohu a tahat vodu). Položím tam jednoho Bakaláře a valím dál. Za vesnicí na mě vykoukne nějaký zámek Šanov, probruslím si to okolo něj a na chvilku využiju posypanou asfaltovou cestu, abych uklidnil nohy z toho neskutečně dlouhého ťapkání na zledovatělých cestách.
Ovšem pohodová cesta po mokrém asfaltu rychle končí na řadu přichází stoupání na vrchol Pšovlckého lesa. První tři kilometry vedou vyprahlou krajinou mezi poli. Je to strašně vyčerpávající, každý třetí krok se mi prosmekne na ledu, občas to vezmu zmrzlým sněhem, ale to nepomáhá, ten mi doslova zastavuje nohy. Po hodině cesty v promrzlých polích se konečně dostávám do lesa, kde to sice taky klouže, ale pod stromy to alespoň není tak zmrzlé.
Cestu mi zpříjemní objev bývalého vojenského bunkru UŽ. Kousek od něj to začíná klesat do Klečetné, ze které naopak stoupám na nejvyšší vrchol dnešní cesty, což je Soseň v 561 m.n.m. Přichází opět chvilka na mokrém asfaltu a po ní poslední klesání k rybníkům Horní a Dolní Fikač, což už je v podstatě cíl mojí dnešní trasy, protože kilometr za rybníky je nádraží Jesenice, což je můj cílový bod druhého dne 18. etapy, extrémně zledovatělé cesty z Rakovníka do Jesenice.
Našlapáno 22 km / celkem 549 km
Trasa cesty na mapy.cz
