18. den Stezky Českem: Mezní Louka – Jetřichovice
Je státní svátek a já vyrážím do Jetřichovic na další den na stezce. Nejezdí žádné autobusy, a proto volím trasu "od autu k autu", což znamená prvních 7 kilometrů z Jetřichovic na Mezní Louku a z Mezní zpět do Jetřichovic po stezce (cca 13,5 km). Budu mít v cestě pět vyhlídek, včetně tří solidních, pro mě brutálních, výstupů po schodech.
Cesta na Mezní Louku uběhla celkem rychle, jen jednou jsem zabloudil a přidal si tak jeden příkrý výstup z nějakého údolí, přechod ohrady pro dobytek a přelezení dvoumetrového plotu. Na křižovatce u Vysoké Lípy, u tří hospod, jsem zaregistroval mnoho hasičských aut a mumraj požárníků. Chvilku mě napadlo, že by někde tady mohlo hořet, ale nic jsem necítil, a tak jsem bez obav pokračoval dál v domnění, že mají cvičení.
První stovky metrů mě vítají prvními příkrými schody nahoru k Žralokovi. Chvilku rovně po hřebeni a už je tu další příkrý výstup nahoru na Větrovec. Je to jen kilometr na stezce, ale už je to kilometr s vystoupenými bezmála 150 metry. Konečně jdu taky trochu dolů, ale záhy začínám stoupat k Malé Právčické bráně. To je má dnešní první vyhlídka. Není to náročné, ale vím, co mě čeká nad Jetřichovicemi...
Během kilometrů spadnu o sto metrů níž, abych si mohl užít první pořádný výstup na dnes mou druhou vyhlídku, která je na bývalém skalním hradě Šaunštejn. Parádní výstup, v jednom místě jsem měl co dělat, abych se mezi žebřík a skálu vůbec vešel...
Je čas na oběd, tak pod Šaunštejnem vařím dehydrovaný guláš s těstovinami a mažu dál. Narážím na hasičská auta a desítky požárníků. Oheň opět necítím, tak si říkám, že tady měli asi to cvičení, ale až doma z večerních zpráv se dozvídám, že kousek ode mě opravdu od včerejší noci hořelo!
Teď už se budu držet jen na Naučné stezce Jetřichovické stěny a jak název naznačuje, je to cesta ve skalách, parádní cesta ve skalách, která mě zavede na mou třetí vyhlídku – Rudolfův kámen. Tady na mě čeká další výzva v podobě nespočítatelně schodů. Cesta nahoru vede možná až trochu nebezpečně po skalní stěně, kdy se jen přidržujete řetězu a spoléháte, že vám na kluzkém pískovci nepodklouznou boty, a to ty moje po nachozených cca 700 kilometrech už nemají zrovna dobrou podrážku. Boty podržely mou váhu a já se mohl kochat pohledem na okolí pískovcové stěny.
Konec kochání a hybaj dolů, kolena začínají bolet, ty schody už se na nich podepsaly, takže dolů je to možná ještě horší, ale kolena to musí vydržet, ještě je čeká ten největší výstup... Pomalu se dostávám na čtvrtou vyhlídku, na Vilemínimu stěnu. Ta je z té dnešní pětice nejjednodušší, taky tu sedí a relaxuje nejvíc lidí, nebál bych se říct, že jich tady kolo po skalách sedí nebo leží na padesát... To není pro mě, takže obšlehnout opisový štítek a upalovat dál.
Sklesám do Balzerova ležení a za chvilku jsem pod Mariininou skálou. Čeká na mě další porce schodů nahoru a dolů. Už jich je dnes fakt moc, tak rychle zvládnout ty poslední. Nahoru na vyhlídku se nakonec vydrápu, sednu a odfukuju. Okolo mě je parta Poláků a začíná si myslet, že jsem přišel nahoru umřít. Z této vyhlídky je taky parádní rozhled. Mělo to cenu se sem vyškrábat, ty výhledy jsou zaslouženou odměnou.
Cesta dolů k autu je už jen několik set metrů, takže rekapituluji cestu a dole v kiosku si dávám litr limonády. Mám to za sebou, bylo to jen něco přes 20 kilometrů, z toho na stezce trochu přes 13, ale byly to parádní kilometry, které jsem si narozdíl od toho krušnohorského asfaltu mooooc užil. Už se těším na návrat a další špacír po této "Zadní zemi".
Dnes našlapáno 13,0 km; celkem na stezce 371,5 km
Dnešní převýšení nahoru 673 m; dolů 714 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 8 724 m; dolů 9 184 m
Dnešní trasa na mapách.cz Z D E...
Kompletní trasa i s cestou mimo stezku na mapách.cz Z D E...
