17. den Stezky Českem: Komáří vížka – Petrovice
Měl jsem na nedělní parádní den dvě možnosti, sedět doma u televize a koukat na motorky z Itálie a Francie a u toho baštit pečenýho králíka nebo vyrazit na stezku, dát si dvacku a baštit dehydrovanou rejži. No... zvolil jsem tu rejži.
Cesta tedy vedla do Krupky a z ní lanovkou na Komáří vížku. Nahoře rychle snídani, pivko a hurá směr Petrovice. Cesta vedla polem a protože už bylo po desáté dopoledne, tak to začalo i pěkně připalovat. První krátký stín přišel po šesti kilometrech v Adolfově, bohužel obě hospody tady byly zavřené. Škoda, ale to vás přece neodradí.
A byly tady další kilometry po cestách v polích, vypálená, vyprahlá oblast, kterou zalévalo žhnoucí slunce. Ve stínu to postupně přelezlo třicítku, takže na slunci to byl očistec. V Krásném Lese jsem v sobě měl už dva litry vody, a to jsem za sebou měl jen 11 kilometru. Takže rychle v Rybném potoce nafiltrovat vodu a vzhůru k D8.
Čekala mě Mordová rokle, jediný kus cesty plně v lese. Ty dva kiláčky ale utekly a já už vylézám nahoře, na Mordovně. K autu to mám už jen čtyři kilometry, ale opět po polní cestě bez stínu.
Dnes to sice nebylo dlouhé, ale o to víc úmorné díky tomu sluníčku a často za úplného bezvětří. Z tohoto pohledu to hodnotím jako doposud nejžhavější den na stezce a jsem rád, že jsem ho v relativní pohodě přežil.
Tímto jsem dokončil kompletní přechod Krušných hor. Mám za sebou už i celé Jizerské hory, jeden den v Lužických horách a jeden den okolo Bernartic... pokračujeme dál!
Dnes našlapáno 19,8 km; celkem na stezce 358,5 km
Dnešní převýšení nahoru 264 m; dolů 605 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 8 051 m; dolů 8 470 m
