12. den Stezky Českem: Protržená přehrada – Harrachov
Právě v době, kdy jsem chtěl jít spát, vyhlásil mi komáří císař válku a vyslal na mě několik svých plně vyzbrojených divizí. Proti útoku jsem se bránil, jak to šlo, zabalený ve spacáku a na palici síťku proti komárům. Bylo 21:30 a od pípy se ještě ozývali hikeři, kteří to tam pouštěli do volátek. Já byl celkem unavený, tak jsem tentokrát večerní pijatiku zavrhl.
V deset večer došlo k zázraku. Nechápu proč, ale najednou zmizela všechna ta komáří havěť. Jako když šlehnete bičem, najednou zmizela a už se až do rána neobjevila. Hikeři to ve čtvrt na půlnoc taky zabalili, mráčky na noční obloze se rozptýlily a padla tichá, uklidňující noc.
Ráno v pět vstávám, balím, snídám jedno orosené a odcházím. Čeká mě krátká etapa 16 kilometrů, která začne lehkým stoupáním k Pašerácké cestě s následným rychlým klesáním k Černé Desné. Odtud začíná dnešní nejdelší stoupání. Je to 3 kilometry dlouhý výstup k pomníku jizerskohorských lesníků (950 m). V mapě je napsáno, že je odtud vyhlídka na přehradu Souš, jenže stromy jsou již tak veliké, že přehrada není vidět. Škoda, jedná se totiž o jakousi "dceřinou" přehradu té protržené, je ze stejného roku a s také sypanou hrází, která byla po protržení té na Bílé Desné v třicátých letech minulého století rekonstruovaná.
Klesám do parádní osady Jizerka, abych z ní dal sice jen kilometrový výstup na Bukovec (1005 m), ale zejména druhá polovina tohoto výstupu je po solidně příkré cestě. Výhled je odtud ale parádní, zejména při pohledu na polskou stranu Jizerek si připadáte, jako v letadle.
Při cestě dolu se zastavuju u studánky Pod Bukovcem pro vodu, a jak si tu vodu tak filtruju, tak přiběhne kluk a ptá se, jestli jsem tam neviděl malou holčičku. Neviděl a v duchu mě zamrazí při pomyšlení, co ten přibližně třicetiletý kluk musí prožívat. Doufám, že to dobře dopadlo a on patrně svou malou dcerku našel.
Na mě čeká sedmikilometrové, převážně asfaltové, klesání do Martinského údolí, kde překračuju Jizeru a tím opouštím Jizerské hory. Čeká mě poslední kilometr stoupání k vlakovému nádraží Harrachov. Mám hlad, ještě jsem nejedl, a protože tohle stoupání sice není dlouhé, ale uprostřed hodně intenzivní, rozhodnu se nevyužít parádní hospůdku v chatě Sport Ski a nechat jídlo až na nádražní bufet... ou to byla chyba, protože na starém guláši ohřátem v mikrovlnce si opravdu nepochutnáte... Nu což, poučení pro příště, tak na vlak a jede se domů :)
Dnes našlapáno 16,2 km; celkem na stezce 255,9 km
Dnešní převýšení nahoru 444 m; dolů 522 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 6 389 m; dolů 6 313 m
